Muzikál West Side Story je milníkem ve vývoji hudebního divadla. Od jeho broadwayské premiéry uběhlo právě šedesát let; podívejme se, za jakých okolností tehdy vznikal.

 

Na vzniku West Side Story se podílela pětice významných osobností – hudbu k muzikálu složil Leonard Bernstein, libreto napsal Arthur Laurents a texty písní Stephen Sondheim. Nejdůležitější postavou však byl choreograf Jerome Robbins: je autorem námětu, choreografem a režisérem broadwayské inscenace a také jedním ze dvou režisérů pozdější verze filmové. Spoluproducentem prvního uvedení pak byl mladý Harold Prince, který později proslul nejen jako producent, ale i jako režisér. Na svém kontě má například světovou premiéru muzikálů Kabaret, Sweeney Todd nebo Fantom Opery.

V hlavách autorů se West Side Story začala rodit už v roce 1947, deset let před vlastním uvedením. Právě tehdy se poprvé sešel choreograf Jerome Robbins se skladatelem Leonardem Bernsteinem a libretistou Arthurem Laurentsem, aby je seznámil se svou myšlenkou dát novou muzikálovou podobu slavnému milostnému příběhu o Romeovi a Julii. Příběh se měl podle něj odehrávat v New Yorku na pozadí náboženského napětí mezi židy a katolíky. Protože ale tato prvotní idea nepřinášela mnoho nového, vrátili se autoři k námětu až o několik let později. V té době totiž eskalovaly konflikty mezi americkou mládeží chudších vrstev a portorickými přistěhovalci. Rasové spory a boje pouličních part tak dodaly Robbinsovu nápadu na přepracování klasické tragédie nový, aktuální rozměr.

Název muzikálu je odvozen od místa děje – newyorské západní čtvrti neboli West Side. O nadvládu v ní bojují dvě znepřátelené party: domácí Tryskáči (Jets) a Žraloci (Sharks), přistěhovalci z Portorika. Ještě před začátkem zkoušek museli tvůrci najít několik desítek mladých lidí, takřka teenagerů, kteří by dokázali bez problémů zpívat, skvěle tančit i excelentně hrát. Libretista Arthur Laurents původně zamýšlel oslovit pro roli Tonyho slavného hollywoodského herce Jamese Deana, představitele mladých rebelských hrdinů. Dean však zemřel krátce předtím, než mu autoři a producenti mohli roli nabídnout. I do hlavních rolí proto nakonec tvůrci obsadili mladé, prakticky neznámé interprety.

Během zkoušek se na přání režiséra Robbinse nesměli představitelé členů obou part mezi sebou stýkat, aby mezi nimi nevznikly přátelské vztahy. Na nástěnku divadla pak vyvěšoval aktuální novinové zprávy o probíhajících násilnostech mladistvých gangů v ulicích New Yorku. V průběhu zkoušení Robbins provedl v muzikálu několik změn, které se svými kolegy nekonzultoval a které nakonec vyústily v to, že s ním v den premiéry žádný z jeho spoluautorů nemluvil. Premiérová inscenace West Side Story byla nominována na šest cen Tony, nakonec však získala pouze dvě, a to za nejlepší choreografii pro Jeroma Robbinse a za nejlepší scénu.

A proč se právě West Side Story stala milníkem v historii muzikálového divadla? Jedním z důvodů byla invenční, mimořádně nápaditá a dramatická hudba Leonarda Bernsteina, která stojí přesně na hranici mezi hudbou vážnou a populární. Druhým významným přínosem pak bylo využití pohybu a tance jako výrazového, dějotvorného prostředku, který svým provázáním s hudbou pomáhá posouvat příběh kupředu stejně jako mluvené dialogy nebo zpívané pasáže.

60 LET NEPŘEKONANÉ KLASIKY