23. září uběhlo přesně třicet let ode dne, kdy zemřel jeden z nejslavnějších a nejtalentovanějších choreografů a muzikálových režisérů všech dob, americký tanečník Bob Fosse. Připomeňme si proto kariéru tohoto velikána podrobně.

 

Bob Fosse byl rodákem z Chicaga, celým jménem Robert Louis Fosse. První taneční hodiny absolvoval už v útlém věku. Během 2. světové války vystupoval v rámci své vojenské služby na estrádách americké armády v oblasti Tichomoří. Po návratu do USA se stal členem tanečního souboru, se kterým hostoval na zájezdech po celých Spojených státech.

Po několika letech odešel do New Yorku s ambiciózním cílem stát se novým Fredem Astairem. Jeho broadwayským debutem bylo účinkování v revue Dance Me a Song v roce 1950. Posléze tančil také v několika televizních show, kde si ho všimli i producenti hollywoodského studia MGM. Návštěvníci kin ho pak během krátké doby mohli spatřit hned v několika titulech, především ve filmovém zpracování světoznámého muzikálu Kiss Me, Kate z roku 1953.

Po krátké kariéře v Hollywoodu se Fosse v roce 1954 vrátil zpět do New Yorku. Brzy dostal první nabídku pracovat na Broadwayi jako choreograf, a to při přípravě muzikálu The Pajama Game. Úspěch tohoto titulu přinesl Fossemu další práci včetně choreografie k mimořádně úspěšné inscenaci How To Succeed in Business Without Really Trying (Jak udělat kariéru snadno a rychle). V roce 1959 dostal Fosse první nabídku pracovat na broadwayské show zároveň jako choreograf i režisér, konkrétně na tajuplném muzikálu Readhead o vraždě v muzeu voskových figurín.

Na konci 60. let pak Fosse režíroval svůj první film – Sweet Charity se Shirley MacLaine v titulní roli. Jednalo se o filmovou adaptaci úspěšné broadwayské show a Fosse stál u zrodu jak divadelní inscenace i filmu, opět jako choreograf i režisér.

Skutečně celosvětovou slávu a uznání přinesla Bobu Fossemu filmová verze muzikálu Kabaret z roku 1972. Na pozadí nástupu nacismu v Německu líčí milostný příběh zpěvačky nočního Kit Kat Klubu Sally Bowles a mladého amerického spisovatele Briana Robertse. Do hlavních rolí Fosse obsadil Lizu Minnelli a Michaela Yorka. Filmový Kabaret získal osm Oscarů včetně ceny za nejlepší režii. Po klasických muzikálových velkofilmech šedesátých let totiž Fosse inovativně pracoval s komorními prostředky a detailním záběrem.

V polovině 70. let pak s autory Kabaretu, skladatelem Johnem Kanderem a textařem Fredem Ebbem, vytvořil další úspěšný titul: Chicago. Muzikál, který proslavilo i jeho filmové zpracování z roku 2002, zavádí diváky do prostředí ženské věznice v Chicagu 20. let minulého století. Fosse při jeho inscenování využil pohyb a tanec jako plnohodnotný vyjadřovací prostředek a navázal tak na práci choreografa Jeroma Robbinse ve West Side Story.

Naprosto výjimečné místo v tvorbě Boba Fosseho zaujímá film All That Jazz z roku 1979. Fosse se na vzniku filmu podílel také jako scénárista, i proto se o něm hned po jeho natočení hovořilo jako o příběhu s autobiografickými prvky z jeho života. Hlavní hrdina filmu Gideon byl totiž podobně jako on úspěšným režisérem a choreografem, mimořádně pracovitým workoholikem, který milované práci obětuje svůj soukromý život. Nikdo však nemohl tušit, s jakou děsivou intuicí Fosse ve filmu předpověděl vlastní konec – stejně jako Gideon totiž v září 1987 zemřel na srdeční infarkt, a to v pouhých šedesáti letech.

Režijní i choreografická tvorba Boba Fosseho byla oceněna řadou cen Tony i Oscarů. Byl také prvním umělcem v historii, který ve stejném roce získal filmového Oscara, divadelní cenu Tony i televizní Emmy. Fosseho práce ovšem poznamenala jeho osobní život. Slavný choreograf se třikrát oženil, s herečkou Gwen Verdon, s níž mnohokrát spolupracoval i na jevišti, byl ženatý až do své smrti, ale od začátku 70. let spolu kvůli Fosseho milostným aférám nežili.

V roce 1999 vytvořila jeho blízká spolupracovnice, choreografka Ann Reinking, úspěšnou tanečně-divadelní show Fosse, složenou z fragmentů jeho nejúspěšnějších inscenací. A už v roce 1996 realizovala ve Fosseho duchu choreografii nového nastudování muzikálu Chicago, které je mnohem úspěšnější než jeho původní verze z roku 1975. Na Broadwayi se totiž hraje dodnes a také v londýnském West Endu vydrželo na repertoáru celých 15 let.

BOB FOSSE