125 LET OD NAROZENÍ FANNY BRICEOVÉ

V sobotu 29. října uplynulo 125 let od narození hvězdy slavných amerických Ziegfeldových revuí a jedné z nejúspěšnějších broadwayských zpěvaček první poloviny 20. století – Fanny Briceové, jejíž osudy se staly předlohou pro divadelní a posléze i filmový muzikál Funny Girl.

 

Fanny Briceová, vlastním jménem Fania Borach, se narodila v New Yorku v rodině bohatých obchodníků s maďarskými a židovskými kořeny. Svůj amatérský debut uskutečnila v brooklynském vaudevillovém divadle Franka Keeneyho, kde ve 13 letech vyhrála talentovou soutěž. V 16 letech najal Fanny Briceovou slavný broadwayský umělec, autor a producent George M. Cohan do sboru ve své připravované show; ještě před premiérou ji ale vyhodil, protože neuměla tancovat. Brzy nato přesto začala účinkovat v burleskách a revuích jak v New Yorku, tak na zájezdových turné po Spojených státech. Úspěch jí přinesly zejména její komické skeče a písničky s parodujícím židovským akcentem.

 

V roce 1910 začala spolupráce Fanny Briceové s nejslavnějším broadwayským producentem všech dob, Florenzem Ziegfeldem. Když s ním podepsala svoji první smlouvu, běhala údajně na rohu newyorské 47. ulice a Broadwaye a každému kolemjdoucímu smlouvu ukazovala. Ta se při tom ale natolik poničila, že Ziegfeld musel Briceové vystavit smlouvu novou. Ačkoli na počátku začínala Fanny s honorářem 75 dolarů týdně, v dobách největší slávy ve 20. a 30. letech se její týdenní honorář vyšplhal až na neuvěřitelných 3000 dolarů.

 

Od 30. let pravidelně vystupovala v komediálních rozhlasových pořadech jako batole jménem Snooks. Její komické skeče si získaly u posluchačů velkou oblibu, a tak je s úspěchem nahrávala až do své smrti. Ačkoli natočila i několik filmů, těžiště její slávy zůstávalo na divadelních prknech.

 

Její nejúspěšnější písní se stal hit „My Man“ francouzského skladatele Maurice Yvaina, který poprvé zpívala v jedné ze Ziegfeldových Follies a který tehdy v jejím podání obletěl celý svět. Za jeho nahrávku také posmrtně obdržela cenu Grammy a zároveň vstoupila do hudební Síně slávy.

 

Fanny Briceová se poprvé vdala ve svých dvaceti letech, manželství však trvalo pouhých několik dní. Později se seznámila s Juliem Arnsteinem, přezdívaným také Nick. Fanny se do něj zamilovala i přes jeho kriminální sklony – Arnstein byl vězněn za podvody v evropských zemích a také za odposlouchávání. Svého lehkovážného života se nevzdal ani po sňatku s Fanny – měl rád hazardní hry a sázení, k čemuž ještě raději využíval peníze své manželky. Když v polovině 20. let ukradl na Wall Street obligace v hodnotě pěti milionů dolarů, byl odsouzen na tři roky vězení. Fanny mu nejen hradila nákladnou obhajobu, ale později ho ve vězení také každý týden navštěvovala a dokonce mu zařídila domácí stravu od manželky jednoho z dozorců.

 

Když byl v roce 1927 Arnstein propuštěn, okamžitě Fanny i jejich dvě děti opustil. Fanny si později vzala také skladatele, textaře a producenta Billyho Rose, ale i její třetí manželství skončilo rozvodem. Fanny Briceová zemřela v květnu 1951 ve věku 59 let. Popel jedné z nejslavnějších broadwayských hvězd začátku 20. století byl uložen na židovském hřbitově v kalifornském Los Angeles.

 

Vztah Fanny Briceové s Nickem Arnsteinem je hlavním tématem muzikálu Funny Girl. Muzikál ovšem popisuje jen menší část hrdinčina života a mnohá fakta libreto oproti skutečnosti pozměňuje. Funny Girl měla premiéru na Broadwayi v roce 1964 a o čtyři roky později se dočkala i filmového zpracování – v titulní roli obou verzí zazářila Barbra Streisand, která za film obdržela Oscara. Od 60. let však nebyl muzikál Funny Girl na Broadwayi znovu uveden.