NESMRTELNÉ DĚDICTVÍ JONATHANA LARSONA

4. února by své kulaté šedesáté narozeniny oslavil úspěšný skladatel, libretista a textař Jonathan Larson, kromě jiného autor populárního muzikálu Rent.

Larson pocházel z New Yorku a už od útlého dětství měl zálibu v umění. Hrál na několik hudebních nástrojů, patřil do školního pěveckého sboru a později se začal věnovat i divadlu. Obdivoval tvorbu řady známých hudebníků, velmi ho ovlivnil například broadwayský bard Stephen Sondheim. Během univerzitních studií účinkoval v řadě her i muzikálů a navíc se začal sám věnovat skládání hudby – nejprve pouze pro menší studentské kabarety, postupně se ale zapojoval do stále větších a větších projektů. Po skončení studií se přestěhoval do bytu v newyorské Greenwich Village, který sdílel s několika spolubydlícími. Jednalo se o skromný život s minimem prostředků – přes týden se věnoval komponování, o víkendech dělal číšníka. Pracoval na nejrůznějších více i méně úspěšných projektech, do kterých vnášel závažná soudobá témata rezonující společností jako nejrůznější závislosti, homofobii či multikulturalismus.

Larson psal muzikálovou hudbu už na škole, na svou velkou chvíli ale teprve čekal. Většina jeho děl vznikala v průběhu několika let, často je i na základě připomínek publika přepracovával a upravoval. K jeho prvním velkým projektům patří Superbia, kterou tvořil sedm let a zamýšlel ji jako rockové převyprávění slavného románu George Orwella 1984. Autorovi dědici muzikálovou adaptaci románu ale odmítli, takže se nakonec odehrála jen jeho koncertní verze. Další Larsonovou prací byl rockový monolog 30/90, který se později po mnoha úpravách proměnil v komorní muzikál Tick, tick… boom!. Právě ten mohou znát i čeští diváci z nedávného uvedení v pražském Divadle Na Prádle. Jeho finální podobu ovšem dokončili Larsonovi spolupracovníci až po jeho smrti – premiéru měl v roce 2001.

Larson se nedožil ani úspěchu svého nejslavnějšího díla – muzikálu Rent. Dílo inspirované Pucciniho operou La Bohème vypráví příběhy několika newyorských bohémů, umělců a společenských vyděděnců, kteří se potýkají s řadou nejrůznějších životních problémů, ať už jde o závislosti, nemoc AIDS, stagnující kariéru nebo komplikované citové vztahy. Larson se do zpracování námětu pustil na začátku 90. let, kdy jej převzal od svého kolegy, dramatika Billy Aronsona. Do jeho děje zapracoval mnohé své životní zkušenosti, a tak se muzikál mohl stát skutečnou aktuální reflexí života newyorské společnosti na konci minulého století.

První verze Rentu vznikla v roce 1993 a jednalo se pouze o scénické čtení, v následujícím roce se jedna z verzí krátce hrála v komorním nastudování. Teprve v lednu 1996 byla uvedena finální podoba muzikálu, a to nejprve v rámci off-Broadwaye, kde trhala rekordy v návštěvnosti. V dubnu téhož roku se proto Rent přesunul na Broadway, kde vydržel dlouhých 12 let. V roce 2005 přišla na svět také jeho filmová verze. Českým divákům se představil v roce 2013, nejprve v původním anglickém a následně i v českém znění, a to opět v Divadle Na Prádle. V současnosti je tento muzikál na repertoáru Městského divadla Brno.

Jonathan Larson se ale fenomenálního úspěchu svého díla nedožil. Zemřel nečekaně 25. ledna 1996, v den prvního předpremiérového představení na off-Broadwayi. Posmrtně za něj získal cenu Drama Desk Award, tři ceny Tony i Pulitzerovu cenu za drama.