SEDMDESÁT LET KRÁLE MUZIKÁLU

V těchto dnech oslavuje král světového nuzikálu, skladatel, producent a majitel divadel Andrew Lloyd Webber, sedmdesátiny: narodil se v Londýně 22. března 1948.

Za 50 let kariéry má na svém kontě desítku celosvětových úspěchů a je jediným skladatelem, kterému byla uváděna až tři díla současně v divadlech londýnského West Endu a newyorské Broadwaye. V září 1991, době hostování japonského souboru s Jesus Christ Superstar, se mu v Londýně hrálo dokonce šest muzikálů najednou. Svou hudbou vydělal více než kterýkoli divadelní skladatel před ním a jeho hudební impérium sahá od Londýna až po Tokio.

 

Už jako dítě si doma založil dětské hudební divadlo: v devíti letech složil dílo s názvem Suita pro divadlo hraček, které už tenkrát vyvolalo zájem nakladatelů. Na první skutečný úspěch si ovšem musel počkat až do své plnoletosti. V době, kdy krátce studoval historii na univerzitě v Oxfordu, se seznámil se začínajícím textařem Timem Ricem: Tim byl o čtyři roky starší a hledal skladatele. V roce 1965 pracovali na prvním společném projektu. Muzikál The Likes of Us (Ti, podobní nám) měl pojednávat o viktoriánském sociálním reformátorovi Dr. Barnardovi, zakladateli prvních dětských domovů. Na veřejnost se nakonec dostaly jen některé skladby – teprve po roce 2000 autoři muzikál znovu oprášili, k oficiálnímu divadelnímu uvedení však zatím nedošlo.

Mnohem podstatnější byl jejich první společný blížící se úspěch Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť. Na mladé autory se obrátil rodinný známý, učitel školy na západě Londýna, který je vyzval, aby k chystanému výročnímu koncertu školy složili přibližně patnáctiminutový koncert. Napsali tedy čtvrthodinové pop-oratorium na starozákonní motivy o Josefovi, synu Jákobovu, kterého jeho jedenáct bratří prodá do otroctví do Egypta. Teprve v průběhu dalších desetiletí se dílo vyvinulo ve slavný muzikál superlativů.

Dvojice mladých autorů zvažovala, zda pro další dílo využít opět biblické téma. Původní gramofonové album Jesus Christ Superstar vyšlo v Anglii v říjnu 1970 a prakticky ve stejný měsíc i ve Spojených státech – dvojalbum se záhy umístilo na prvním místě amerického žebříčku nejprodávanějších desek. Z Jesus Christ Superstar se nakonec stal i kultovní divadelní titul, který stále tvoří důstojný protipól Lloyd Webberovým muzikálům superlativů let osmdesátých a devadesátých.

Po úspěchu Ježíše opět nadešla chvíle rozhodování. Libretista Tim Rice byl fascinován postavou Evy Perónové – ženy, která stála po boku diktátora Juana Peróna a milovala ji celá Argentina. Nebyla však pouze světicí, za kterou ji národ považoval, ba spíše naopak. Než se však muzikál dostal na scénu londýnského Divadla Prince Edwarda, uběhlo dalších pět let. Nakonec Evita přece jen spatřila světlo světa a překonala všechna očekávání: svojí formou další rockové opery a vážností tématu určila směr dalšímu vývoji světového hudebního divadla.

Evita se však stala pravděpodobně posledním společným dílem Andrew Lloyda Webbera a Tima Rice. Rozpad týmu uspíšilo nadšení skladatele pro knížku veršů angloamerického spisovatele a básníka Thomase Stearnse Eliota Praktická příručka o kočkách, kterou Lloyd Webber zhudebnil a vznily Cats (Kočky), jeden z nejdéle uváděných muzikálů vůbec. Kočky byly rovněž prvním titulem s globální marketingovou strategií. Andrew Lloyd Webber společně s producentem Cameronem Mackintoshem přišli na nápad uvádět všude na světě originál inscenace: umožnit divákům po celém světě, aby spatřili pokud možno totéž, co návštěvníci premiéry v Londýně. Lloyd Webber ideu realizoval s pomocí vlastní producentské firmy Really Useful Group a stal se absolutním pánem vlastních děl, což znamenalo nejen stoprocentní možnost rozhodování o umělecké realizaci, ale i centralizaci finančních výnosů.

Ač se to na první pohled nezdá, i další skladatelův projekt z roku 1984, Starlight Express, má mnoho společného s Cats. Tak jako byly Kočky návštěvou říše oduševnělých zvířat, Starlight Express je metaforou, při které na sebe lidské vlastnosti a neřesti přebírají vlaky. Je také prvním muzikálem na světě, který se celý odehrává na kolečkových bruslích. Několik dní před premiérou se autor v den svých 36. narozenin podruhé oženil – jeho vyvolenou se stala zpěvačka Sarah Brightman. Pro ni tenora Placida Dominga záhy zkomponoval Requiem, dílo, které bylo exkurzí do světa vážné hudby. Při jeho tvorbě byl ovlivněn svým otcem, odborníkem na církevní hudbu, jehož smrt skladatele velmi emotivně zasáhla a práci na Requiem zcela jistě urychlila.

Velkou roli v úspěchu Lloyda Webbera sehrál román spisovatele a žurnalisty Gastona Lerouxe Fantom Opery, který vyšel poprvé v roce 1911, a poté se na plátně objevilo mnoho jeho filmových přepisů. Producent Cameron Mackintosh považoval melodramatický příběh nešťastné lásky zatracence, ve tváři zohaveného hudebníka a génia, k mladičké tanečnici a zpěvačce Christine za mimořádně vhodný i pro divadelní muzikál. Nikdo tehdy netušil, že se právě toto dílo stane po mnoha letech nejdéle hraným muzikálem jak v Londýně, tak v New Yorku – ve West Endu se hraje již déle než 32 let a na Broadwayi přes 30.

Kromě uvedených muzikálů napsal Lloyd Webber i řadu dalších, méně známých děl. Za zmínku stojí komorní muzikál Aspects of Love (Podoby lásky) z přelomu osmdesátých a devadesátých let – milostné zápletky až neuvěřitelných vztahů několika generací v něm doprovázejí skladatelovy melodie ve skromnějším hávu. V roce 1993 však Andrew Lloyd Webber znovu dokázal, že je stále schopen složit a jevištně realizovat velký muzikál. Jeho Sunset Boulevard vychází z námětu stejnojmenného kultovního filmu amerického režiséra Billyho Wildera z první poloviny padesátých let. Líčí tragický příběh hollywoodské hvězdy němé éry Normy Desmond, která se koncem čtyřicátých let marně snaží o comeback. Tragický není jen pokus sám, ale i její vztah k mladému, nepříliš talentovanému scenáristovi, který ji na této cestě ne zcela dobrovolně provází. Muzikál měl světovou premiéru na jaře 1993 v Londýně, poté následovalo Los Angeles i Broadway. V současnosti se pak na Broadwayi i v Londýně hraje jeho zatím poslední titul School of Rock.

Andrew Lloyd Webber je zkrátka stále fenoménem současného muzikálu. Jeho vstup na scénu překonal někdejší krizi tohoto druhu divadla na Broadwayi a záhy nato přenesl epicentrum dění z New Yorku do Londýna. Jeho osoba přinesla do tohoto umění nového ducha a začala určovat trendy. Proto ani příliš nepřekvapuje, že jej za zásluhy o britskou kulturu v roce 1992 královna Alžběta II. povýšila do šlechtického stavu. Počet diváků jeho muzikálů se na celém světě pohybuje ve stovkách miliónů; jeho písně ale žijí i mimo divadlo, protože je nazpívaly i ty největší hvězdy pop music.