BRECHTOVSKÁ PODÍVANÁ V DRÁŽĎANECH

Před deseti lety měl na jedné z nejstarších londýnských scén, v Královském divadle Haymarket, světovou premiéru muzikál Marguerite. Autory jeho libreta jsou Alain Boublil a Claude-Michel Schönberg, hudbu složil legendární francouzský skladatel Michel Legrand.

Muzikál je volně inspirován hrou Alexandra Dumase ml. Dáma s kaméliemi, děj je však přenesen do prostředí Paříže okupované nacisty. Jeho hlavní hrdinkou je čtyřicetiletá zpěvačka Marguerite Gautier. Ta je milenkou vysokého nacistického důstojníka; i během války, kdy mnozí nemají co jíst, si užívá radovánek života. Náhle začíná první bombardování Paříže, během něhož se do Marguerite zamiluje o mnoho let mladší pianista Armand a ona jeho lásku opětuje. Události však brzy naberou tragický spád...

Muzikál Marguerite je mnohem komornější než předchozí díla Schönberga a Boublila, tedy zejména Bídníci a Miss Saigon. Pro oba tvůrce je navíc netypická i forma díla: muzikál není od začátku do konce zpívaný, ale obsahuje i mluvené pasáže. Odpovídá také typu tzv. koncepčního muzikálu, tedy zjednodušeně řečeno „muzikálu s myšlenkou“. V případě Marguerite je oním hlavním problémem spolupráce či kolaborace umělce s vládnoucím režimem: otázka, do jaké míry může umělec s režimem spolupracovat, kdy se již stává kolaborantem a zda jej může očistit zapojení do odboje.

V Londýně se muzikál hrál pět měsíců, tedy do podzimu roku 2008. Posléze jej autoři částečně přepracovali a premiéra nové verze se uskutečnila v prosinci 2010 v Ostravě v režii umělecké šéfky Gabriely Petrákové. Ani tato verze však nebyla poslední: v říjnu 2012 byla Marguerite opět zkušebně provedena v jednom z malinkých londýnských divadélek mimo West End, a to znovu ve zcela nové, přepracované podobě. To vše dokazuje kromě jiného fakt, že ani zkušení a světoznámí tvůrci nemají univerzální recept na úspěch.