VEZMI SI MĚ – MÁLEM!

Mezi nejznámější díla legendárního broadwayského skladatele a textaře Stephena Sondheima patří bezpochyby muzikál Company. Ten nyní slaví úspěchy v londýnském Gielgud Theatre, kde bude uváděn do konce března příštího roku.

Muzikálová komedie z roku 1970 byla v době svého vzniku opravdovou událostí: premiérová inscenace byla nominována na rekordních 14 cen Tony a zajistila Sondheimovi všeobecné kritické uznání. Pozoruhodná byla především celková struktura muzikálu a jeho přístup k vyprávění děje. Libreto, pod nímž je podepsán americký dramatik a herec George Furth, sleduje hlavního hrdinu Bobbyho v den jeho pětatřicátých narozenin. Ovšem ne formou lineárního příběhu: jednotlivé scény na sebe nenavazují chronologicky, jsou spíše Bobbyho vzpomínkou na momenty z jeho života. Všechny se ale tematicky váží k otázce manželství, lásky, společného soužití či naopak osamění. Pro tuto strukturu, kde je vše provázané ideově, ale ne dějově, bývá Company označována jako tzv. koncepční muzikál.

Muzikál se záhy po své broadwayské premiéře dostal také na londýnský West End a od té doby byl v obou městech uveden ještě několikrát. Pozoruhodný byl například broadwayský revival z roku 2006, v němž se herci sami navzájem doprovázeli na hudební nástroje. V roce 2011 pak byla Company nastudována v koncertním provedení s doprovodem Newyorské filharmonie. Nejnovější nastudování mělo premiéru v polovině října v Londýně a stalo se divadelní událostí letošního podzimu. Jedním z lákadel inscenace bylo obsazení broadwayské legendy Patti LuPone: herečka se po letech vrátila do Londýna, kde byla v minulosti první představitelkou tak ikonických postav, jako je Fantina v Bídnících či Norma Desmond v Sunset Boulevardu Andrew Lloyda Webbera.

Hlavní unikum nového nastudování Company spočívá ale v prohození pohlaví některých postav: z hlavního hrdiny je nově hrdinka Bobbie. Muzikál zde totiž není pojat jako pohled do doby, kdy byl napsán, ale jako zcela současné dílo – a dnes je pro nás ústřední problém, zda je potřeba se v pětatřiceti už opravdu usadit a vdát se či oženit, daleko naléhavější v případě ženské hrdinky. Změny se dotkly i postav jejích tří potenciálních partnerů a současnou společnost také lépe reprezentuje přítomnost stejnopohlavního páru. Je ale pozoruhodné, že všechny tyto změny si vyžádaly jen minimální textové úpravy.

Stephen Sondheim měl původně obavy z tak významného posunu, jako je změna hlavního hrdiny na hrdinku. Rozhodl se ale důvěřovat uznávané režisérce Marianne Elliott, která s nápadem přišla – a to na základě ukázky, kterou mu režisérka připravila, ale také odezvy mladších generací, které bez znalosti originálu vnímaly nové pojetí s naprostou samozřejmostí. Premiérové publikum potom přijalo inscenaci přímo s neutuchajícím nadšením. Představitelka hlavní role Rosalie Craig v minulých dnech obdržela prestižní divadelní cenu deníku Evening Standard v kategorii nejlepší herecký výkon v muzikálu.