Z DĚJIN ČESKÉHO MUZIKÁLU: FILOSOFSKÁ HISTORIE

Jedním z nejúspěšnějších původních domácích děl 60. let byl muzikál Filosofská historie. Historickou novelu Aloise Jiráska adaptoval pro komorní pražské Divadlo Rokoko scenárista a dramatik Jaroslav Dietl společně se skladatelem Zdeňkem Petrem a textařem Ivo Fischerem.

Premiéru měla Filosofská historie v březnu 1968 v režii Rudolfa Vedrala – režiséra spojeného s českými premiérami amerických muzikálů My Fair Lady, Muž z La Manchy a řady dalších, který po čtyři roky působil i jako ředitel Hudebního divadla v Karlíně.

Úspěšná éra Divadla Rokoko 60. let je spjata s hercem a ředitelem Darkem Vostřelem. Od roku 1958 zde totiž vedl vlastní soubor, který se nejprve věnoval pásmům satirických scének, komediálních výstupů a hudebních čísel. Od začátku 60. let pak repertoár doplnily hry prokládané řadou scénicky ztvárňovaných písniček. Na začátku 60. let nastoupili do dosud převážně činoherního souboru Rokoka také dosavadní členové Semaforu Eva Pilarová, Waldemar Matuška a Karel Štědrý.

Před koncem desetiletí se v souboru vystřídaly i další hvězdy tehdejší pop music: mezi jinými Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Václav Neckář, Karel Hála nebo později Valérie Čižmárová, Jitka Zelenková a další. S jejich příchodem začalo divadlo pořádat estrádní večery a recitály a posléze uvedlo i dva celovečerní muzikály, kterými si zajistilo široký divácký ohlas – Filosofskou historii a o dva roky později Pana Pickwicka.

Autoři v libretu Filosofské historie zpracovali jen části Jiráskovy historické novely o životě litomyšlských studentů v době přípravy majálesu a revolučních událostí roku 1848, což se setkalo s nevraživostí některých recenzentů, kteří dramatizaci odmítli jako pouhou ‘kostru pro písničky’. Podle jiných však autoři dokázali uchovat podstatu Jiráskova textu a věrně zachytit vzrušenou atmosféru jinak poklidného života obrozenecké Litomyšle v roce 1848, v čemž je podpořila i realisticky věrná scéna Vladimíra Synka a kostýmy Jana Skalického.

V připomínce národního obrození, vlastenectví i revolučního kvasu roku 1848 také mnoho diváků vidělo aktuální paralely s pohnutým obdobím pražského jara, během něhož se premiéra muzikálu odehrála. Inscenace tak vlivem událostí získala nový, původně zcela nečekaný význam.

Petrova hudba nebyla stylově a žánrově jednotná: skládala se z šansonů, pochodů, ohlasů lidových popěvků či sentimentálních balad. Plně však přispívala k přesnému vystihnutí a charakterizaci atmosféry, průběhu děje nebo vyjádření pocitů postav. Diváci i recenzenti ocenili herecké a pěvecké výkony, jež podali nejen dlouholetí členové souboru Rokoka, ale poměrně nečekaně i hvězdy pop music, především Waldemar Matuška, Marta Kubišová, Karel Štědrý, Václav Neckář či Helena Vondráčková.