Z KOLÉBKY MUZIKÁLU: DIVOTVORNÝ HRNEC

Před 70 lety byl uveden první americký muzikál u nás a zároveň i v kontinentální Evropě: Divotvorný hrnec. Premiéru měl na začátku března 1948 v pražském Divadle V+W a okamžitě se stal obrovským hitem.

Pouhý rok po broadwayské premiéře, kde byl uveden pod názvem Finian´s Rainbow, muzikál do Československa přivezli Jiří Voskovec a Jan Werich. Společně jej také přeložili a počeštili. Změnili celkového ducha a poetiku hry: z irských přistěhovalců se stali čeští emigranti, z dívky Sharon Káča a ze skřítka Oga robustní, typicky český vodník Čochtan. Oba tvůrci si dali záležet i na převodu dalších jmen – senátora Rawkinse překřtili na česky krásně znějícího Kets Mets Randalla. A z otce hlavní hrdinky Finiana McLonergana udělali Josefa Maršálka – podobnost jeho jména s tehdejším Marshallovým plánem nebyla vůbec náhodná.

I Maršálek má totiž svůj plán, i když poněkud naivní: díky kouzlům zázračného hrnce, který před svým odjezdem ukradl vodníku Čochtanovi, chce v Americe zázračně zbohatnout. Peníze má v úmyslu věnovat své dceři Káče jako věno. Ovšem vodník Čochtan se bez svého hrnce neobejde, a proto se vydává do Ameriky za nimi. Společně zde pomáhají napravit nespravedlnosti, páchané zlým rasistickým senátorem Randallem. A jak se na správný muzikál sluší a patří, vše končí happyendem: křivdy jsou napraveny, Káča se vdá za místního mladíka Woodyho a nevěstu si zpátky do Čech odváží i vodník Čochtan.

Jan Werich charakter vodníka Čochtana přizpůsobil svému naturelu. Jeho skvělé dialogy a komentáře bychom tak v původním americkém textu hledali marně. I proto měl každý Werichův následovník v roli Čochtana obtížný úkol – a přitom mezi ně patřili i vynikající herci jako Miloš Kopecký, Josef Dvořák, ostravský Josef Kobr a řada dalších.

Na inscenaci Divotvorného hrnce se v roce 1948 kromě zmíněného Wericha jako hlavního představitele a Voskovce jako režiséra podílelo i několik dalších osobností, které později při různých příležitostech stály u postupného zrodu domácího muzikálu: dirigent Karel Vlach nebo hudební aranžér a skladatel Zdeněk Petr. Po odchodu Voskovce do Francie a uzavření Divadla V+W byl Divotvorný hrnec přenesen na podzim 1948 do karlínského divadla, tehdy nesoucího název Divadlo Umění lidu. Spolu s ním tam přešel i celý bývalý soubor Divadla V+W, do kterého kromě Wericha patřili například Rudolf Cortés, Soňa Červená, Václav Trégl nebo Ljuba Hermanová. Se souborem přešel i celý Orchestr Karla Vlacha, který v Karlíně našel domov na další desítky let – s krátkou přestávkou v letech padesátých. Všichni jmenovaní hráli Divotvorný hrnec v novém působišti ještě téměř další dva roky. Titul u nás mezitím zpopulárněl a z jeho písní se staly dobové šlágry. Ovšem i později patřily tyto písně do repertoáru populárních pěveckých hvězd: například na konci 60. let je nazpívala Eva Pilarová nebo Waldemar Matuška.

Po úspěchu pražské premiéry následovaly na přelomu 40. a 50. let hned čtyři další inscenace tohoto titulu v regionálních divadlech Československa, konkrétně v Ostravě, Olomouci, Teplicích a Plzni – tam jej režíroval Oldřich Nový. Poté se však Československo zahraničnímu muzikálu zcela uzavřelo, a to na dlouhých 13 let.